Krajem Oty Pavla II, 26.-28.9.2009 – MID

    Dnes 27.9.2009 jsme s Aymee vyrazily na náš první dogtrekkový závod, dlouhý 40 km.

Ráno jsme vstaly ve 4.45 hod a rozjely se směrem ke Křivoklátu. Již cestou bylo zřejmé, že den bude slunečný. Vycházející sluníčko rozzářilo celou oblohu nádhernými červánky a jen tu a tam se objevila přízemní mlha.Po příjezdu do kempu Višňová jsme se řádně posilnily a připravily na trekking. Spolu s Hankou a jejím psím doprovodem Tinkou a Aywou jsme po zapsání startovního času tj. v 8.30 hod vyrazily. Trasa vedla členitým terénem CHKO Křivoklátsko, částečně po individuálním značení pořadatelů, dále po turistických značkách, ale hlavně nádhernou přírodou blízko Berounky.Asi po dvaceti kilometrech jsme se s Hankou rozdělily a pokračovaly sami. Počasí přálo, puchůře zatím žádné a tak cesta pěkně utíkala. Asi v půlce pochodu na nás čekalo překvapení v podobě oroseného pivečka a  drobného občerstvení, jak závodníků, tak i našich čtyřnohých kamarádů. Dotankovat a jde se dál, vždyť do cíle daleko. Po cestě jsme se potkali s dalšími borci J, prohodili pár vět, a už i  nějaký ten otlak či puchýřek se začal ozývat. O to víc jsme s Aymee byly rády, když jsme v 16.26 hod dorazily do cíle. Nohy bolely a tak jsme jim ještě před cestou domů dopřály odpočinku.Díky nádhernému počasí se závod vydařil a až  po zimě nabereme nějaké ty síly, tak určitě zase vyrazíme. Umístily jsme se na 6.místě, což si myslím, že není pro náš první závod tak úplně špatné.

Na památku jsme si odvezly diplom a  krásně malovanou skleničku s logem pochodu.   Více fotografií zde: www.aymee.rajce.idnes.cz

 

 1. HLEDÁNÍ KUKAČKY, 14.8.2010 – MID

14.08.2010 vyrážíme na náš druhý dogtrekkingový závod „1.HLEDÁNÍ KUKAČKY“, který se konal u nás v Oseku v Krušných horách. V pátek před startem účastníci obdrželi itinerář, barevnou turistickou mapku a tak jsme se mohli podívat, kudy nás pořadatelé pochodu zítra povedou.

V noci začalo silně pršet, což bylo víc než nemilé a těžké mraky v bližší době ani neslibovaly změnu k lepšímu. Připravily jsme si s Aymee povinnou výbavu, malou svačinku, náhradní boty, kalhoty, ponožky, trekkingové vodítko, postroj, pláštěnku, pití, dobrou náladu a jely do Autokempu Osek, odkud byl START.

Z Oseka se pokračovalo po žluté k nám do Háje a tradá pěkně do kopce až na Stropník po zelené. Krásné bílé hřiby, co jsme nacházely, jsme zde nechaly, kdo by se s nimi nosil. Ze Stropníku se pokračovalo po zelené na Vysokou mýť a odtud po asfaltce na Dlouhou Louku, kde byla kontrola. Ta nám oběma poskytla pití, zkontrolovala povinnou výbavu a potvrdila, že jsme prošly kontrolním bodem. Pokračovaly jsme po žlutočerveném značení až k rozcestí pod „Vrch pří pánů“. Dál totálně promáčenou lesní cestou přes zaniklou obec Vilejšov na Novou ves. Sem jezdíme často v zimě běžkovat. Pokračujeme chvilku po asfaltce, díky čemuž mi trochu uschly promáčené boty a nacucané kalhoty. Po červené míříme směrem k vodní nádrži Fláje, kde jsem pomohla houbařům s určením hub a oni mi za odměnu udělali společnou fotečku s Aymee. Okolo památníku obyvatelům bývalé obce Fláje, po červené směrem na Horní Ves a odtud po žluté směřujeme na Moldavu . Při cestě je nová retenční vodní nádrž, coby památka na důlní činnost na Moldavě. Po dalších kilometrech přicházíme těsně k hranici s NSR,  odkud je možno po žluté dojít do Holzhau, kam chodíme v létě bruslit. Tady si v dřevěném altánku pro turisty dáváme malou svačinu, a aby nám neztěžkly nohy, raději honem vyrážíme dál. Po žluté směrem na Moldavu, po polní rozbahněné cestě, lemované pokroucenými suchými jeřabinami, mlhou, ve které někde kdesi bečí ovce. A jako naschvál, dochází baterie ve foťáku a tak končím s focením. Na 26 kilometru se napojujeme na naučnou sklářskou cestu, vedoucí na Nové Město a dál na Bouřňák. Po červené pak scházíme z vrcholků dolů do Hrobu, kde se mezi stromy začíná ukazovat sluníčko, jenž nakonec vydrželo po celý zbytek dne. Potkáváme spoustu houbařů a ještě více hub nalézáme. Při cestě dolů se ozývají kolena a tak lituji lidi s artrózou, jak  Ti asi musí trpět. Z Hrobu do Oseka pokračujeme přes Křižanov a pak už jen po žluté přes Domaslavice a Háj do Oseka. Když kráčíme okolo našeho domku, odhazuji přes plot celkem zbytečný batoh, protože se mi nakonec hodily jen ty náhradní ponožky. Po lesní cestě docházíme do Oseka, do CÍLE.

Já a Aymee to máme za sebou. Pořadatelky ještě zapsaly náš cílový čas a hotovo. Od loňska jsme si čas vylepšily a tak jsme obsadily krásné 1.místo.

Někteří účastníci bohužel „zakufrovali“ a museli se vracet, někteří pochod vzdali, ale hlavně, že se nikomu a hlavně našim čtyřnohým kamarádům nic nestalo.Cesta byla vybraná opravdu pečlivš, krásnými místy a hlavně minimálně po asfaltu. Děkujeme za hezké ceny, medaili a snad někdy ahoj na dalším 2.HLEDÁNÍ KUKAČKY, www.aymee.rajce.idnes.cz

 

KRUŠNOHORCI V LABSKÝCH PÍSKOVCÍCH 21.04.2012 - MID

           Dne 21.04.2012 jsme se vydali na 9.ročník Krušnohorského dogtrekkingu aneb Krušnohorci v Labských pískovcích. Trasa dlouhá 48,7 km začala v Ostrově u Děčína, kde každý dostal mapu "šitou na míru“, proběhla kontrola povinné výstroje a se zapsáním času 7.50 jsme vyrazili po červené TZ do obce Sněžník. Po zelené z kopců do Jílového, okolo zrušené železniční stanice, malého hřbitova a pak dále úzkou lesní cestičkou přes kopec Výrovna směrem do obce Čermná, kde byl první kontrolní bod K1. Cesta vedla probouzející se přírodou, kde tu kvetly petrklíče, tu sasanky, devětsil, ptáci prozpěvovali a přes cestu nám nejednou přeběhla nějaká ta vysoká. Na protilehlých svazích se tyčila rozhledna Sněžník a někde pod námi ležela obec Libouchec. Po získání K1 pokračujeme po žluté směrem na Malé Chvojno, kde přecházíme hlavní silnici na Děčín a po modré stoupáme okolo Jíloveckého potoka na Nakléřov. Kousek za hlavní silnicí závod dobrovolně vzdává má drahá polovička a tak jdeme s Aymee zbytek trekkingu jen spolu. Cesta na Nakléřov vedla přes chatovou osadu a dále až pod dálniční most do NSR. V Nakléřově jsem doplnila zásoby pitné vody a okolo Jeleního vrchu jdeme stále po modré do SKI Centra na Zadní Telnici. Zde byl u stanice Horské služby K2. Krásnými dubovými lesy prudce stoupáme na "Krušnohorskou magistrálu" do Adolfova, tady je důležitý K3. Po červené okolo místa zvaného „Pod Liškárnou a okolo Horního rybníka“ jdeme přes dálniční tunel „Panenská“ směrem na Tisou. To už máme v nohách 37,7 km a zbývá nám „už jen“ 10 km. Počasí naštěstí bylo moudřejší než zněla páteční předpověď a tak nezbylo než doufat, že nenastane nějaká prudká změna.

Přes „Nakléřovský průsmyk, Horní les a Cihlářský rybník se blížíme k Tisé. Před námi se otevírá úžasné panorama "Tiských stěn", které byly v obležení turistů, horolezců a účastníků dogtrekkingu. Neúprosní pořadatelé nás vedou přímo do skal. Nezbývá než s upoutanými psy pěkně po červené šplhat přes pískovcové útvary až k turistické chatě, odkud to máme do cíle už jen necelé 2 km, ale pro mě bohužel už jen z kopce. Bohužel proto, že mi kolena už nějakých pěkných km zpět přestala sloužit a při chůzi směrem dolů mi způsobovala nesnesitelnou bolest. Nebýt to už jen těch „pár“ km, tak bych celý konec trekkingu vzdala. Po zapsání cílového času 17.17 hod jsme se rozjely domů.

Dnešní dogtrekking byl vzhledem k členitosti terénu, alespoň pro mě, náročný a i to, že ze 47 týmů MW – mid women, bez rozdílu věku  jich došlo 29, mluví samo za sebe. Pro nulový telekomunikační signál jsem musela počkat na výsledky do doby, než budou vypsány na výsledovce / v počítači/ a to bylo až v pondělí 23.04. O to větší byla radost, když jsem zjistila, že náš čas 9:27 hod. byl 3. nejrychlejším.

Můj veliký dík patří Aymee, která náročnou trasu ušla bez zdravotní újmy, do kopců táhla jak se na pořádného dogtrekkáře patří a bez níž bych to sotva dotáhla až na „bednu“. Oceňuji připravenost ze strany pořadatelů a pokud přeci jenom nějaký ten asfalt byl, tak minimálně a jinudy nebylo možno. Více fotografií zde: www.aymee.rajce.idnes.cz