Výlety 2011

Děčínský Sněžník. Dnes 12.2.2011 jsme se vydaly na u nás nejvyšší stolovou horu - Děčínský Sněžník / výška 723 m /, kde je zároveň jedna nejstarší, stejnojmenná kamenná rozhledna. Původně šlo o trigonometrickou věž, jenž nechal postavit hrabě František Antonín Thun, ale od samého postavení sloužila i turistickému ruchu.Na placeném parkovišti u hotelu Hřebenová bouda necháte svého čtyřkolového miláčka a od tud za vydatného stoupání pokračujete po červené turistické značce. Cesta vás zavede do březového lesa a povede vás po kamenité stezce lemované balvany až na vrchol. Po výstupu na Sněžník se vám naskytne úžasný pohled z okrajů pískovcových skal na Labské pískovce, Českosaské Švýcarsko, Tisé stěny, České středohoří, Lužické hory, hřebeny Krušných hor či údolí Labe s četnými stolovými horami u našich německých sousedů. Hora jako taková je tvořena svrchokřídovými turonskými pískovci a je téměř celá pokryta smrkovým porostem. Pro vrcholovou část jsou typické břízy a jeřabiny. Po většině svého obvodu je lemována vysokými, pískovcovými stěnami, jejichž lámáním vznikly četné jeskyně se stěnami pokrytými fluoritem. Část těchto prostor je chráněn jako přírodní památka  "Jeskyně pod Sněžníkem". Těžba fluoritu zde probíhala v letech 1955 - 1994. Expozici těžby si můžete prohlédnout  v muzeu na Jílovském zámku.  www.aymee.rajce.idnes.cz

Kostomlaty pod Milešovkou a okolí.  Výlet 19.2. 2011 jsme s Péťou a Mončou začali v Kostomlatech p. M. Auto jsme zaparkovali pod bývalým ovčínem a asi po 300 m jsme stanuli na výběžku hory Pařez, kde je zachován Josefův kámen. Obelisk, zhotovaný na místě, kde roku 1779 na pěším výletě odpočíval císař Josef II. Pokud počasí dovolí, je z tohoto místa údajně nádherná vyhlídka, ale nám bylo dopřáno mlha a mráz a tak jsme nemohli obdivovat ani nejbližší okolí. V Kostomlatech je raně barokní zámek z roku 1684 a dnes slouží jako výchovný ústav. Po projetí obcí jsme zamířili ke stejnojmenného hrad, též nyzývaném Sukoslav. Díky tomu, že se hrad nenachází v přílišných výškách, jsme za chvíli stanuli na nádvoří, kde si v létě můžete rozdělat ohýnek a opéc si Vámi donesené uzeniny. Pokud Vás přepadne déšť, je možno se schovat do kamenné místnosti k tomu přizpůsobené. O hradu píše v kronice Václav Hájek z Libočan jako o bájném hradu Sukoslav. Byl dobyt husitským vojevůdcem Jakubem z Vřesovic a v 2 1/2 16. století byl již uváděn jako zpustošený. Kdysi přístupná hlavní věž s máselnicí je dnes z důvodu bezpečnosti uzavřená, ale já jsem na ní před X lety po už tenkrát dosti zdevastovaných žebřících vylezla. Po prohlídce hradu jsme zamířili za dalšími "keškami", které sbírají  moji přátelé na vrch Pařez, jenž je jeden ze sedmistovkových kopců v Č. středohoří. Pařez je porostlý bujnou vegetací a nápadně kulovitý, takže je nezaměnitelný už z veliké dálky. Na jižní straně vrcholu je malý palouk od kud je krásný pohled na Házmburk a horu Říp. My samozřejmě nevidíme NIC! Je zde rozpadající se torzo kamenného tarasu a jako skoro na každém vršku, vrcholostní knížka. Z Pařezu jsme dále sestupovali smíšeným porostem stromů, okolo malého udržovaného srubu, jenž ve vás probudí vzpomínky na čundrácké mládí a "foglarovky". Na rozcestí se dáváme směrem na vrch Kleč, což je další z okolních kopců sopečného původu. Při zpáteční cestě se domlouváme, že teď dáme na řadu Franckou horu, které se také říká Zvon a je vysoká 649,9 m. Výrazná hora s mohutnou skalnantou stěnou západně od osady Černčice p.M. Je zde rezevace - reliktní bor. Vzpomínky na časy, kde tyto místa obývala armáda našich rudých bratrů,  připomínají už jen nápisy vyřezané do kůr statných dubů. Vzhledem k faktu, že berem kopce útokem, začínají se ozývat naše, né již nejmladší kolena, ale pár kopečků ještě zvládnem a tak necháváme auto nad Milešovem a jdeme na horu Kloc. Celý den mlhavo, - 3 stupně, od půlky všech kopců stopáme zásadně po zledovatělém sněhu. Začíná nám být jasné, že si od rána vytouženou gulášovku na Milešovce už asi nedáme. Jako předposlední štace dnešního dne, nás čeká obec Milešov, ležící v horské kotlině. Je zde renesanční zámek čtyřhranného půdorysu s arkádovým nádvořím. Jako památka na veliký zámecký park zde zůstalo mnoho velikých neudržovaných stromů se svícnovým řezem - vypadají, že rostou kořeny vzhůru. Dnes zámek slouží jako domov důchodců. Samozřejmě, že jsme v Milešově nemohli vynechat posvátnou lípu Járy Pulce, který sedmkrát pokořil Milešovky a po osmé se mu stala osudnou...Chvilku před 15 hod. se přesouváme směrem ke Kocourovu, kde si dáme něco moc, ale moc dobrého, ale to ještě musíme zdolat posletní cíl - hrad Ostrý. Ostrý byl a to pořádně. Na jeho vrcholu se nachází románská zřícenina, několik zdí, vstupní, věžovitá brána a vně vnitřního hradu i jedna místnost. Nádherné místo s velkolepým rozhledem, pokud tedy přeje počasí. Podle nalezených ježkovitých slupek jsme při výstupu zjistili, že je zde alej jedlých kaštanů.  

Dnešní dlouhý a bohatý den jsme zakončili v penzionu Kocourov, kde nás překvapili širokým výběrem jídel, útulným prostředím a i přes zákaz vodění psů, nám udělali vyjímku. Ani dnes opravdu nevlídné počasí, nám nemohlo zkazit náladu a chuť do zdolávání dalších vrcholů Českého středohoří, ale to už zase někdy jindy...... viz fotogalerie

Porta Bohemica - Lovoš - Opárno. Dnešní nedělní výlet  27.2.2011 jsme odstartovali já s Aymee, Jana opět s velkou svačinou a Vašíkem s  Charou odjezdem na žel. stanici - Zámecká zahrada v Řetenicích. Odtud jsme v 8.30 hod. vyjeli tzv. bimbajkou či skleníkem do Dobkoviček a celých těch 22 km jsme museli utírat okno, jelikož se velice zapařovalo a my hlídali abychom náhodou nepřejeli cílovou zastávku. Z pod oparu se snažilo vykouknout raní sluníčko, což slibovalo krásný a slunečný den. Po žluté jsme se okolo rozestavěné dálnice, jenž se stejnak asi nikdy nedostaví a cestou lemovanou stromy vydali směrem do Litochovic n. L až k hlavní silnici Ústí n.L. - Lovosice.  Na malé návsi se zachovalou a udržovanou kapličkou jsme se vydali po zelené na vyhlídku Porta Bohemica. Cesta vedla prudce do kopce zalesněným svahem a tak jsme si ani nestačili všimnout, jak rychle jsme se vyšplhali vysoko nad břehy řeky Labe. Z protějšího břehu k nám doléhal jen rachot těžkých nákladních vlaků, směřujících kamsi do cílových stanic. Porta Bohemica - Brána Čech je kaňonovité údolí, kde řeka Labe vstupuje do Č. středohoří a  vytváří zde nevšední krajinu s hlubokým zářezem řičního údolí. Vše pod náma bylo jako nějaká maketa - řeka, autíčka, vláčky, okolní vesničky a vysoko na protější skále byl rulový skalní ostroh Kalvárie s třemi kříži. Po zahnání žízně všech zůčastněných  a pořízení pár obrázků pokračujeme dále po zelené. To, že jsme nedaleko Malých Žernosek nám prozradili okolní vinice. Zde také začíná Opárenské údolí, kde celé jeho úbočí lemuje železniční trať.  Podél zamrzlého Milešovského potoka kde dřív klapávalo několik mlýnů a dnes jsou zde jen zbytky náhonů, pokračujem v pochodu až k rozcestí. Dále po naučné stezce stoupáme  kousek po Císařských schodech  a pak dále až na Lovoš, kam jsme dorazili krátce po 12. 00 hod. Lovoš je tvořen čedičovými horninami a z jeho vrcholu se vám naskytne kruhový výhled na Labskou nížinu a Č. středohoří. V roce 1892 byla za podpory majitele panství A. J. Schwarzenberga vystavěna nevelká, kamenná stavba s plochou střechou, která sloužila jako vyhlídková plošina. Dnes, chata KČT slouží jako ubytovna i jako restaurace. Po odložení zpocených svršků jsme pojedli obsahy našich batůžků a dali si pořádně veliké, poctivé kafe. Chvilku po nás dorazila i druhá skupinka dnešního výletu Hanka, Barča, Ivča a jejich  psi. Sedělo by se a povídalo hezky, ale jelikož nám za necelou hodinku odjížděl vláček z Opárna do Teplic, rázným to krokem uháníme zpět do údolí. Za námi jsme nechali veliký "Ranč pod Lovošem", kapličku na návsi i  Opárenskou hradní zříceninou, kterou jsme z časových důvodů už nemohli navštívit a tak si ji třeba necháme na příští výletování... Odjezdem z Opárna naše dnešní vandrování po Č.středohoří končí. Příjemně unaveni, plný dojmů a bez zdravotní újmy jsme dojeli až k nám do Háje a kam se pojede příští víkend už máme rozhodnuto. Jen prozradíme, že to bude na ekofarmu  "Arnika".    viz fotogalerie

Víkend 5.- 6.3.2011 jsme s Aymee a našimi přáteli trávili na ekofarmě "Arnika" v Ležnicích u Horního Slavkova. Farma, která má rozlohu 350 ha se nachází v podhorské přírodě a chová se zde masný skot, ovce  a čistokrevní huculští koně. Mimo jiné, zde mají sto hlavé stádo jelenů, daňků a zabívají se hipoterapií a wordcampy. Vzhledem k požehnanému stavu Aymee jsem neplánovala vyjížďky na koních a tak jsme si udělali výlet na Krásenskou rozhlednu. Cesta vedla kolem rozlehlých pastvin, kde se pásli koně, ovce a strakaté krávy. Nad okolními lesy se převalovaly cáry mlhy, nad kterou se vyhouplo sluníčko a po celý den se snažilo navodit jarní náladu. Když jsme prošli obcí Krásno a nechali za sebou místní hřbitov, cesta se uhla do prava a po chvilce chůze jsme došli na Krásenský vrch, kde stojí jedna z nejpodivuhodnějších rozhleden u nás. Důvodem je tvar, kdy se po vnějším obvodě vine schodiště  jako zužující  se spirála. Nachází se 777 m.n.m., základna věže je široká 11 m, vyhlídková terasa je vysoká  25 m  a 3 m široká. Odtud je vidět na Krušné hory, Doupovské vrchy a Slavkovský les. Tato kuriózní rozhledna údajně vznikla na základě legendární Babylónské věže. V roce 1933 - 1935 zajistila práci místním nezaměstnaným v době hospodářské krize,  kdy kameny byly těženy přímo na místě. Pro pořízení fotek jsme zdolali 120 schodů, na kterých místy ještě ležel sníh a kde jsme se museli pracně vyhnout nervóznímu psisku. Při zpáteční cestě jsme se ještě zastavili u "Dlouhé stoky", což je zachovalý, uměle vybudovaný kanál  v délce 24 km ze 16.století. Sloužil k plavení dřeva a následně k zásobování dolů vodou. Cestu zpátky jsme si zkrátili přes zatím opuštěné pastviny a tak jsme právě v čase oběda dorazili zpět. Polévka a výborně upravená zvěřina s knedlíkem opravdu bodla. Po dobrém obědě  jsme se dozvěděli, že se v obci koná masopust, který jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít a tak jsme za doprovodu šalmaje, bubínků, rolniček, flétny a jidule obešli spolu s průvodem celou vesnici. V každém domě měli připravené koblížky, nějakého toho frťánka a pak už se do večerních hodin  hrálo u pana Kleina, majitele farmy, v jeho útulně, po myslivecku vyzdobené hospůdce. Druhý den jsem si Ay "zapřáhla" do dogtrekkingového vodítka a v době, kdy se ostatní chystali na projížďu na koních, vyrážíme směrem do Lokte. Přes starý Horní Slavkov po zelené míříme okolo vyvýšeného místa zvaném "Šibeniční pole" směrem na Bošířany. Je zde zbytek u nás jedné z nejzachovalejších šibenic ze 16. století a popravy zde vykonával kat z Jáchymova. Z Bošířan jdeme po žluté do Lokte na "Goethovu vyhlídku" odkud byl krásný výhled na honosný hrad Loket. Opět, jako předchozí den svítilo sluníčko a tak nám cesta lesem, kde místy ještě ležel sníh, přeběhly srnky, zaťukal datel či přeletěla zpravodajská sojka příjemně utíkala. V Lokti jsme udělali pár obrázků a po hlavní silnici se vydáváme okolo zapomenuté železniční předměstské zastávky Loket, kdysi velmi  prosperující sklárny Haas a  Czjzek a dědičné štoly Kašpara Pluha, dlouhým údolím až do Slavkova. Kdysi tudy ve svahu nad silnicí jezdil motoráček, ale to je už opravdu hodně dávno. V době dětství jsem zde ve Slavkově často trávila prázdniny u babičky a vláčkem jezdila do Lokte. Dnes jsou koleje zarostlé nálety a tunely jsou z důvodu bezpečnosti zamřížované. Čistě náhodou, nám dnešní výlet opět skončil právě v čase, kdy se podávalo na stůl a tak musím jen potvrdit, že na čerstvém vzduchu opravdu dobře tráví. Po zasycení našich prázdných útrob odjíždíme k nám na sever s pocitem příjemně prožitého víkendu a nezbývá než se těšit na opětné setkání s přáteli z ekofarmy "Arnika" .   viz fotogalerie

Dnes 11.6.2011 jsme si udělaly přespříhraniční menší výlet na zámek Lauenstein a byl to náš první výlet, po psí mateřské dovolené. Krátce po polední jsme se rozjely do malé, hornické obec Geising, jenž leží asi 3 km pod městečkem Altenbergem. Auto jsme zaparkovaly u nákupního střediska Penny, našly modré značení a mohlo se vyrazit. Geising je malebné městečko se spoustou malových domů a úzkých uliček. V období vánoc je zde úžasná výzdoba v podobě rozsvícených vánočních oblouků, hvězd, louskáčků a samozřejmostí je vánoční průvod se svařeným vínem a výbornou Drážďanskou štolou. Ale zpátky k výletu... Cesta smrkovými lesy se stále ubírala kamsi do kopců, až k místu, kde se před námi objevily rozsáhlé louky. Všude okolo voněly rozkvetlé rdesny, kopretiny, bodláky, náprstníky a pryskyřníky. Úzká cestička, která vedla kamsi stále dál sotva vypadala na turistiskou cestu, ale opak byl pravdou a tak jsme vysokou travou a navíc mokrou od nedávného deště postupovaly směrek k zámku. Kromě stáda krav a pár ovcí jsme za celou dobu nikoho nepotkaly. Po 4 km se pod námi objevil veliký, bílý zámek Lauenstein V roce 1340 byla pod původním hradem vystavěna osada, jenž se s rozvojem těžby stříbra, mědi a cínu velice rychle rozvinula a tak už v roce 1374 získala městská a trhová práva. V letech 1517 - 1821 zde sídlili rytíři z rodu Bůnau, kterým je zde věnovaná veliká část expozice. Pokud někde holduje modelům železnice, tak si zde přijde určitě na své. Je zde veliká sbírka okolní fauny a flóry a pro spoustu dalších zajímavostí, stojí za to, si sem udělat výlet. Nedaleko zámku leží další zajímavé místo a tím je Wildpark. Cesta se stáčí do údolí, kudy vede hlavní silnice z Geisingu do Blashute, proslulé výrobou hodinek. Při vstupu zaplatíte 4,-Eur a za 0,50 Eur dostanete kelímek s krmením pro zvířátka. K vidění je zde spousta zvířat z okolních lesů a dále např. muflony, rysy, divoké kočky, Alpské kamzíky či Sibiřské kolčavy. Wildpark vznikl v roce 1997 a je to místo, kde si můžete udělat i několika hodinový krásný výlet. Po prohlídce, kdy Aymee nejvíce zajímaly veverky, kozy a kačenky jsme se vrátily do Geisingu a vyrazily domů.  www.aymee.rajce.idnes.cz

Cyklodovolená - Jižní Morava - 16.07.2011.  Rovnou z národky v M.B. jsme jeli na do Moravské Nové Vsi, kde jsme měli v útulném penzionu Jakub, trávit týden dovolené. Celá naše parta, si sebou vezla kola a má sestra, která se chystala na dogtrekkingové výlety byla vybavená na tůry.  Pokud nám počasí nepřálo, tak jsme nechali kola zaparkované a vyrazili jsme autem po památkách v okolí. Od Muťenic, Čejkovic, Kyjova, Strážnice, Lednice, Slavkova u Brna, Dubňan, Milotic, Valtic, Hodonína a spousty dalších, jsme toho za ten týden, stačili celkem dost obrajzovat. Je to kraj rovin, dobrého vína, vinic a přívětivých lidí se spoustou turistických zajímavostí. Týden ale utekl jako voda a my vyrazili k domovu. Cestou domů jsme si  vyzvedli zrzavou kočičku, která dostala jméno Sofí a v Kornově, poblíž Berouna jsme ještě měli sraz s Arvenkou - Adruškou.  Aymee s Arvenkou se neustále přetaholaly o hračku nebo se honily jak poblázněné pořád do kola a i když nevím na sto procent, jestli se opravdu poznaly, tak to tak aspoň vypadalo. Arvenka už měla protáhlejší čumák, nohy i ocásek a tak pomalu nabírá  podobu dospěléjšího psa. Je moc krásná a těší mě, že jsou s ní majitelé spokojení. Ti už jen čekají na tu správnou dobu a začnou s Arvenkou sportovat. Bylo to moc pěkné setkání a další už bude na nějaké výstavě. Fotky z dovolené i ze setkání s Arvenkou jsou jako vždy...

A je tu víkend 1.10.2011. Ráno jsme si zajely do Litoměřic na Krajskou výstavu psů, kde jsme v třídě otevřené dosáhly prvního místa. Hodnocení vystavovaných psů šlo rychlým tempem, a tak jsme ještě před obědem přijely domů. Po sbalení potřebných věcí jsme se rozjely k sousedům do Saska na výlet. Počasí na měsíc říjen bylo skvělé, a tak jsme si chtěly slunečného počasí řádně užít. Po přejetí hranic v Mníšku, který leží nad Litvínovem, jsme směřovaly na Schwartenberg, což je výletní místo  na ojedinělém kopci nad Seiffenem. Odtud je vidět např. přehrada Rauschenbach a celá střední část Krušných hor. Z Schwartenbergu jsme se vydaly lesní a následně polní cestou směrem do údolí, kde je krásný renesanční zámek Purschenstein z přelomu 11. - 12. století. Jsou zde krásné sluneční hodiny, kouzelná zahrada, průchod s gotickými prvky. Protože v roce 2005 zámek koupil nizozemský podnikatel a udělal zde zámecký hotel s restaurací, není jinak veřejnosti přístupný. Po krátkém posezení u  kávičky vyrážíme směrem do centra, kde je muzeum Nussknackeru, před vstupem stojí louskáček vysoký 5,87 m. Část muzea jsme si  mohly projít a já jen mlčky koukala na tu krásu. Tím spíše, že je to vše ruční práce. Když jsme se dostatečně vynadívaly, našly jsme správný směr do dalšího cíle dnešního dne a tím byl Seiffen, kam jsme dorazily ani ne po hodině chůze. Seiffen leží asi 4  km za Mníškem a je to nejhezčí město v Sasku. Od 14.11. - 25.2. se zde každoročně platí "vjezdné", které je součástí parkovného. Město je světoznámé řezbářskou výrobou a jedinou odbornou školou ve světě na filigránské umění, které se předává z generace na generaci. I přesto, že jsme zde byly 1.10., celé městečko zářilo vánoční výzdobou. V oknech zářily vánoční oblouky, řetězy, v uličkách se točily pyramidy a všude stály tradiční dřevění louskáčci a horníci. Lidé posedávali na sluncem oslněných terasách a místo svařáku či punče popíjeli chlazení pivko nebo víno. Bylo úžasných 25 stupňů. Ze Seiffenu jsme to měly asi 2 km zpět stále do dopce na Schwartenber, kde jsme dnešní výlet ukončily. Pokud ještě někdo nebyl v Seiffenu o čase vánočním, vřele toto malebné městečko doporučuji. Není nic krásnějšího, než když vás zahřeje horký svařák, okolo poletují sněhové vločky, v obchodech znějí koledy, celé městečko září výzdobou a vy aspoň na chvilku zapomenete na předvánoční blázinec a starosti. www.aymee.rajce.idnes.cz