Výlety 2012

Severozápadně od Pravčické brány, až na hranici Lužických hor, leží neprávem opomíjená oblast Vlčího a Brtnického potoka. Do těchto končin jsme s Hankou a našimi třemi psími slečnami zavítaly 4.2.2012, abychom za teploty -12ºC zdolaly 16 km, se zakufrováním asi 20 km, dlouhý pochod „Brtnické ledopády“ . Tento pochod každoročně pořádá klub ČT.

    Ledopády nevznikají jako zamrzlé vodopády, ale tvoří se z vody tajícího sněhu. Obyčejně se voda vsákne, ale zde tvoří, při specifických podmínkách, ohromné rampouchy. Pískovcová skála dokáže vstřebat velké množství vody a postupně ji zase uvolňovat. Ledopády nemusí narůst každý rok, pro jejich vznik je důležitá souhra mrazu a tání sněhu. Mráz nesmí přijít najednou, ale postupně, aby část sněhu stihla odtát a zásobit ledopád vodou. Když voda stéká ze skal, splavuje zeminu, železité a křemičité písky, a ty pak, nádherně a unikátně ledopády zbarvují. Čím roste ledopád pomaleji, tím je barva sytější. Výskyt v našich nízkých nadmořských výškách a především na pískovci je víc než unikátní.

    Zaparkovaly jsme vedle restaurace „U Krkovičky", odkud byl start pochodu a kde jsme také dostaly plánek s naší trasou. Posilněny horkým svařákem a řádnou svačinou, jsme daly psy do postrojů a po zelené vyrazily vpřed:

Po „Horní cestě“, jak se tomuto úseku říká, docházíme k bývalému loveckému zámečku „Štenberk“ a okolo „Soví vyhlídky“ procházíme okolo prvního nepojmenovaného ledopádu. Po chvíli docházíme k prvnímu KB ( kontrolní bod ), který je u nádherného ledopádu, se jménem „Opona“. Byl nádherný a tak hledáme tu správnou polohu, odkud ledopád nejlépe vyfotit.

Pokračujeme okolo tzv. „Pruského tábora“, kde se během 30leté války ukrývalo pod skalním masivem místní obyvatelstvo před vojáky. Cesta je zledovatělá, psi táhnou jak o život a tak musíme vynaložit velké úsilí, abychom dnešní výlet zdolaly bez zdravotní újmy. Cesta podél Vlčího potoka nás přivádí k dalšímu ledovému útvaru „Betlém“, který vytéká z vodorovné skalní trhliny, přímo do potoka. Asi po půl km docházíme k Vlčí stěně, odkud směrem vpravo dojdete k „Varhanům“. Ty vypadaly opravdu jako zmrzlé varhanní píšťaly. Pokud se dáte vlevo, dojdete k „Velkému ledovému sloupu“. Cestu, ale spíše skluzavku, jsme s nasazením života, musely ke „Sloupu“ absolvovat už proto, že zde byl další KB a dál kvůli ulovení dalších fotoobrázků. Pokračujeme po zelené k „Turistickému mostu“, kde je malá občerstvovací stanice a odtud po červené, ale nevědomky opačným směrem, okolo „Jeskyně víl“ až pod „Praporek“, kdy konečně zjišťujeme náš omyl. Pelášíme tedy zpět na most a nyní správným směrem do Zadní Doubice a dále po modré okolo „Ledového zámku“, kde je poslední KB, dál k „Sv. Antonínu“. Přes chatovou osadu Kopec, jsme okolo 16.00 hod. dorazily do Brtníků. Díky focení se nám sice pochod protáhl, ale myslím, že i v tom silném mrazu stálo určitě za to, si projít jeden z dalších krásných koutů naší přírody.

V cíli na nás čekal pamětní diplom s odznáčkem pochodu a my se po malém posilnění rozjely domů.www.aymee.rajce.idnes.cz

 

Dne 10.03.2012 pořádal KČT LOKO Teplice 25. ročník pochodu „Vítání jara na Milešovce.“ Sraz naší čistě ženské party byl ráno před nádražím ČD v Teplicích, kde byla prezentace, zaplaceno startovné a také jsme dostaly pokyny k pochodu.

Vláčkem v 8.35 jsme vyjely do Hradiště, kde naše 15 km trasa začínala. Zde byl první kontrolní bod a k naší ženské partě se přidala ještě další, Monča i s jejími psími slečnami. Z Hradiště jsme po červené značce přes obec Bukovice pokračovaly směrem na Černčice. Po zimě byla cesta velmi blátivá, místy ještě ležel sníh, nouze nebyla ani o zmrzlé plotny a tak jsme místy musely dávat veliký pozor, abychom si z výletu náhodou neodnesly místo krásných zážitků pěkný výron kotníku. Z Černčic jsme okolo vzorně udržované ovčí farmy začaly po zeleném značení stoupat na Milešovku, či větrnou nebo také hromovou horu, jak se jí díky jejím povětrnostním vlivům říká. Přestože jsem na královnu Českého středohoří vyšla už několikrát, touto cestou jsem šla poprvé. Ve výšce 836,6 m.n.m. na nás čekal další kontrolní bod, dále svačina, pejsci dostaly napít, naše těla malý odpočinek a jelikož jsme chtěly stihnou vlak ve 14.19 hod., tak jsme po modré sestupovaly směrem na Velemín, kde byl v místním motorestu cíl našeho „Vítání jara“. Po obdržení pamětního listu jsme rychle vystartily ještě do Chotiměře, odkud nám jel zpět vláček do Teplic.

Všem se výlet líbil, počasí vyšlo na 100 %, psí čtyřnohé kamarádky se do zásoby vyběhaly, my ženské probraly vše možné i nemožné a tak jsme si daly AHOJ na dalším společném výletě.www.aymee.rajce.idnes.cz

 

Státní svátek 08.05.2012 jsme s Gabčou oslavily výletem do pískovcových skal ve Schmilce /NSR/. Ještě po cestě jsme si udělaly malou zastávku na výstavě skalniček, která se zde v květnu koná každý rok. Přesto, že výstava dnešní den končila, několik zajímavých kousků jsem si přeci jenom koupila. Po příjezdu do Schmilky a "zapřáhnutí" Aymee jsme po zelené stopaly do prudkého svahu s cílem Grosser Winterberg. Cesta, která se klikatila mezi dubovými stromy, vedla často po uměle vytvořených dřevěných schodech. Okolo rybníčku "Brčálovníku" jsme po 3 km stoupání stanuly na G.Wintenbergu, kde navštěvujem rozhlednu a dáváme si výbornou domácí soljanku. Od tud pokračujem na Kleiner Winterberg, kde po cestě pořizujeme spoustu krásných fotografií okolních skal a dále pokračujem na Frienstein. Sluníčko svítilo, lehce pofukoval větřík, nemohly jsme si  lepší počasí  vybrat. Jelikož jsme se už dost vzdálily od Schmilky, rozhodly jsme se pro návrat, ale trochu jinou cestou. Po cestě k autu potkáváme další "dálkoplaze" a až s podivem, kolik jich bylo v pokročilém věku. Už po cestě jsme si slíbily, že další výlet si uděláme na Bořeň - nejvyšší skálu ve střední Evropě.  www.aymee.rajce.idnes.cz