Výlety 2014

SEXTENSKÉ DOLOMITY -  DREI ZINNEN - LAGO DI MISURINA - SEXTEN - TAUFERS - CORTINA - FALZAREGO - V. D. FIEMME - a domů
06.06.2014 v 15.30 hod vyrážíme směrem na  Innsbruck spolu s Aymee a Kuky. Nocujeme v autě  na parkovišti vedle dálnice kousek před Innsbruckem a hned po ránu se zařazujem do kolony aut  směrem na  Brener. "Zápaďáci" už zase mají nějaké to  volno a tak se všichni hromadně kamsi  "stěhujou" plně naloženými auty kolma, člunama a motorkami. Za občasné výměny úsměvu  se sousední klonou se plazíme až ke sjezdu z itálské dálnice. Platíme jen necelé 3,-Eur, takže jsme se zase tak dlouho neplazili, naštěstí....prostě všichni jsou naprosto heppy. Netrvalo  dlouho a přes S.Lorenzo vjíždíme do Dolomitů. Okolo Lago di Misurina a po mýtné silnici vyjíždíme k chatě Refugio Auronzo ve výšce 2.320m. Ač okolo plno sněhu, převlékáme se do lehčího. Sluníčko nám dopřává paprsků plnými doušky, jen pár turistů, no prostě super. Po prvním, na tomto výletě výborném  cappucinu jdeme na nenáročnou tůru na Rif.Locatelli 2.410m  okolo kapličky s pomníky obětem bojů z 1.svět. války. Cesta, která vede přímo pod Trei Zinnen byla ještě plná sněhu, ale okolo kvetlo nespočet dřípatek, rhododendronů, hořců a jak svišti uviděli psy, tak pískali, jako by jim šlo o život. Při focení Trei Zinnen nebo také Le Tre Cime di Lavaredo jsme málem zavařili foťáky, ale ani v ostatních dnech to nebylo jinak. V dálce  byla vidět chata Trei Zinnen Hutte a pár řádně vybavených turistů na tůru ve sněhu. My jsme dali piknik a pomalu se přesouvali k autu. Nebylo kam spěchat, jelikož jsme si naplánovali spaní přímo na parkovišti u chaty R. Auronzo. Byl od tud nádherný výhled  na Sextenské D. a Misurina see. Ráno bylo těsně nad nulou, ale jen se sluníčko vyhouplo přes skály, bylo zase na tričko.
Po snídani vyrážíme k Misurina see, kam sjíždíme po zdolání spousty serpentýn a potkáváme motokráře, kterým můžeme my motorkáři, jen závidět. Po ranní kávičce, kdy už je zase 29 stupnů dáváme malou procházku po okolí a sjíždíme do městečka Auronzo k Lago di Sv. Catarina. Naskýtá se nám úchvatný pohled na skupinu Dolomitů - SORAPIS, ANTELAO, MARMAROLE a chybět nesmí ani T.Zinnen. Většinu času tohoto dne trávíme procházkou okolo smaragdově zeleného jezera a odpočíváním u ledovcového potoka, kam nešlo ani vkročit. Pejskové snad nemájí cit pro teplotu. V pozdím odpoledne přejíždíme přes průsmyk směrem k městečku Sexten a jak jinak, než serpentýnami nahoru a pochopitelně spoustou zase dolů. Po chvilce nacházíme za Sextenem super zátiší schovaný v lesíku u potoka, kousek od silnice. Ten večer jsem podávala dobře vychlazený bílý  J.P. Chenet a německý, do zlatova opečený bratwurst. Aymee, Kuky a Pepča odpadli a já dopisuji dění výletu. V noci bylo krásně teplo a tak jsme "holky" nechali spát venku. Tohoto rána vyrážíme na  ještě netušící skoro "likvidační" vysokohorskou tůru na T.Z.Hutte. Ano, je to ta  chata, co jsme ji viděli den předem. Širokým sedlem zatím  nenápadně stoupáme okolníma lesma, nenáročným porostem klečí, až se po náročném výstupu ocitáme na skalách a všude okolo jen sníh a sníh. Turistické značky nám zmizely kdesi pod sněhem, slunce opět pražilo, jako by mělo svítit naposled a okolo nás nekonečný prostor velehor. Po pěti hodinách tůry jsme konečně dospěli cíle, ale co to, zrada....pro množství sněhu byla chata ještě zavřená a tak jsme se spravedlivě rozdělili s Kuky a Aymee o JEDEN balíček českých sušenek zn. MOKA.  Po povinném focení všeho, co za to stálo, se vracíme do Sextenu druhou, méně náročnou cestou. Na štěstí nás cesta zavedla k místní  Talschlusshutte a tak žaludky, které už jen matně vzpomínaly na české sušenky zn. MOKA, jsme řádně a po právu nasytili. Než stačili donést polévku, holky zhltly včechno pečivo v košíčku....jsem jim pravda vydatně pomohla. Po dobití energie jsme se vydali  směrem k autu. Jejda, jejda, ale nějak se nám začalo zatahovat a tak díky "dokonalému" značení italského svazu turistů ještě  dokonaleji promokáme a ještě navíc se přidávají kroupy. Trošku tápeme, les je pořád úplně stejně uklizený - to jako vážně a jelikož v Itálii nemají značení v km, ale v hod. a minutách, to co píší např. jako 10 min. se jde 20 min a my v přívalu deště jdeme  30 min. Možná to brali podle nějakého maratonce. No nicméně, toho dne jsme šli celkem11 hod, překonali 1200 m převýšení, totálně zmokli, ale oba jsme se schodli, že všechno bylo nezapomenutelné, úžasné, že to fakt stálo za to a hlavně, že ještě nepatříme do starého železa. Toho večera nocujem ve 4* Caravan Parku, kde bylo od sauny, masáží, kadeřníka, praček, restaurace, obchodu, wellness,koupaliště, dětského hřiště, umýváreny pro psy a kola opravdu vše na co jste si vzpomněli. Teplá sprcha, svařák a suché prádlo nám udělalo náramně dobře. Ráno nás přivítalo sluníčko  paprsky a tak ještě před odjezdem dáváme doschnout vlhké boty. Dnes si dáváme nenáročný výlet k nejromantičtějšímu jezeru Dolomit, Pragser see, za mímž se zvedá temná stěna Croda del Becco, jenž se odrážela v hladině jezera. Podle legendy v ní čeká na vykoupení pyšná královna Fanů. Po procházce jedeme do Brunecu, omrknout krásný hrad, kostel a opravdu úžasně udržovaný hřbitov věnovaný obětem 1.světové války. Teploměr se vyšplahal přes hranici 30 stupňů, vzduch se dal krájet a spíš než v Tyrolsku jsme si připadali jako v přímořském letovisku. Z Brunecu kousek popojíždíme obrovskou kotlinou Campo di Tures k hradu Taufers, za nímž se zvedají zasněžené Zillertalské Alpy. Hrad Taufers je nejrásnější, největší, velmi zachovalý a kompletně zařízený hrad v celé Tyrolské oblasti. Za městečkem u Speikbodeu nocujem na opuštěném parkovišti a jelikož naskočila wifi posíláme rodině do Čech spoustu fotek. Na doporučení Češek, které jsme včera potkali, ráno vyrážíme na kaskádu vodopádů. Brzy ráno byly vodopády cílem spoustY fotografů a já ač v tomto směru laik, jsem se  ani nemohla divit. Okolo sposta vodní mlhoviny, duhy, nespoutaná valící se síla vody a ten rááááámus. Foťáky jsme museli ukrýt pod oblečení, pak honem vyndat a zmáčknout spoušť. Tůra nám zabrala celé dopoledne a my  byli tak trochu u konce našeho "čundrováním". Bylo by hřích nechat bez povšimnutí Cortinu ď Ampezzo a tak se vydáváme po velké dolomitické cestě, dále sedlem Pordio a kousek od Marmolady směrem Arabba a Val di Fiemme. Pro stále veliké množství sněhu musíme spoustu tůr vynechat na někdy jindy, ale i tak bylo cestování nádherné. Jsou úplně jiný než v zimě a to jsme tu už dvakrát byli lyžovat. Rozhodli jsme se, že bez nocování pojedem do Čech, pokud to spánek dovolí, pak že se dle potřeby vystřídáme. Po druhé hodině ráno jsme ve zdraví dorazili domů, plni nádherných zážitků a dojmů. www.aymee.rajce.idnes.cz

ŠUMAVSKÝ TÝDEN  09.08.204 - 16.08.201                                                                                                                                         Letošní typ na letní dovolenou padl na šumavskou vesničku Lhota nad Rohanovem, kousek od Kašperských Hor. Už když jsme dojížděli do cíle, jsem musela dát tvrzení, že Čechy jsou víc než krásné za pravdu a natož samotná Šumava. Týden jsme prožili v nádherné, pravé, stylově zařízené šumavské chalupě kde nechyběla ani funkční kachlová kamna. Sáhodlouze se rozepisovat o všem, kde jsme všude byli, by bylo hodně na dlouho a tak jen pár výletů, které jsme za ten krátký týden stihli. Vodní hrad Švihov, Železná Ruda, Velký Javor - nejvyšší vrchol Bavorského lesa, od kud jsou za příznivého počasí vidět Alpy (my to štěstí měli), Vacov a okolí, rozhledna Javorník, kterou jsme měli tzv. "za humny", jezero Arbersee u našich německých sousedů, Kašperské Hory, Sušice a atd., atd. My dva motorkáři jsme si udělali přes Salzburg, hrad Werfen a Zell am See výlet na 3.797 m vysoký ledovec  Grossglockner, kam ale na samotnou vyhlídku Franz-Josefa byl pro úúúděsnou mhu zákaz vjezdu. Po přespání v Heiligenblutu jsme přes Mittersill a Kitzbuhel vyrazili zpět do Čech. Cesta plná vysokých průsmyků vedla přes Kitzbuhelské Alpy a tak jsme si serpentýn užili až až. Za ty dva dna jsme najeli přes 900 km. Když jsme zrovna někde nerajzovali po výletech, travili jsme čas s Aymee, Kuky, babi a sestrou sbíráním hub, které se toho času daly doslova a do písmene sekat kosou. Vždyť taky jsme spoustu zavařili, usušili, zamrazili a příbuzným přivezli sedum přepravek čerstvých hub. Šumavská dovolená byla opravdový relax a doufám, že sem zase někdy znovu podíváme.  foto je jako vždy na.......www.aymee.rajce.idnes.cz

30.08.2014  jsme si s Mončou a početnou skupinou psích holkek udělaly dámskou jízdu do Jetřichovic, kde mi ukázala Pavlínino údolí. Pavlino údolí, jemž se mu tak  také často říká, je kaňonovité údolí, jenž vytvořila říčka Kamenice v křídových pískovcích mezi Studeným a Jetřichovicemi. Úzké a místy až 120 m hluboké, zalesněné údolí se klikatí mezi strmými skalnatými srázy a končí u bývalého Grieselova mlýna. Mlýn existoval již od 17. století a v 19.století byl přeměměn na přádelnu nití. Pak budova sloužila jako škola v přírodě a dnes je objekt opuštěný. Turistická cesta vede po červeném či zeleném značení a říčka se překonává díky několika mostkům, které se po povodni v roce 2010, kdy byli strženy přívalem vody znovu vybudovaly. Tento nenáročný výlet v přírodní rezervaci mohu jen doporučit. Počasí se vydařili a psí holky se dosytosti vylítaly. Moni, moc Ti za super výlet děkuji.   foto -  www.aymee.rajce.idnes.cz

18.10.2014 jsme si vyjely za krásného, slunečného, podzimního počasí na zříceninu gotického hradu Házmburk, jenž leží u vsi Klapý. Vrch je krajinnou dominantou dolního Poohří a konkuruje i hoře Říp. Doprovod nám dělala, tak jako často naše neúnavná babička.foto -  www.aymee.rajce.idnes.cz

25.10214 protože musíme využít krásného podzimu, vyrážíme kousek za Petrovice na skalní, nedobytnou pevnost Koenigstein. Na této stolové hoře je po délce 2,5 km spousta strážných věží, padacích mostů a kasemat. Jako technický zázrak je zde studna hluboká 152 m. foto - www.aymee.rajce.idnes.cz


2.11.2014 dnes vyrážíme na náš vlastní dogtrekking po Krušných horách.... Nové Město - Pastviny - Žebrácký vrch - Holzhau (BRD) - U tří smrků - Horní Ves - Puklá skála - přehradní nádrž Fláje - Nové Město. Aymee s Kuky mě celou cestou pěkně a spořádaně táhly a tak jsme těsně před setměním dorazily k autu. Ušly jsme asi 25 km a tak po příjezdu domu a  super večeři se obě uvelebyly před krbem a relaxovaly po náročném pochodu. Ač listopad, bylo na horách 18 stupnů a dole úžasná inverza....fujky, fuj.   foto - www.aymee.rajce.idnes.cz

8.11.2014 opět využíváme krásné soboty a po zapřáhnutí holek do postrojů jsme to dneska vzaly směrem Osek - zřícenina hradu Rýzmburk - vyhlídka Máňa - ještě vyšší vyhlídka Stropník - Vysoká Mýť - zpět  Máňa, Domaslavickým údolím do Křižanova - Domaslavice a domů do Háje. foto -  www.aymee.rajce.idnes.cz